|
|
Produkce cytokinů v průběhu mastitid skotu
Tylčová, Natálie
Cílem této práce bylo provedení pokusu, který byl zaměřen na detekci prozánětlivého cytokinu TNF-α a protizánětlivého IL-10. Do pokusu bylo zařazeno 20 dojnic v různém stádiu mastitidy, které pocházely ze zemědělského družstva Nová Ves. Celkově bylo odebráno 80 vzorků, tedy ze všech čtvrtí od každé dojnice z uvedených 20 kusů, které byly rozděleny do tří skupin. První skupina představovala zdravé dojnice, bez klinických známek mastitid s počtem somatických buněk do 100 000, jednalo se o 5 kusů dojnic, tzn. 20 vzorků mléka. Druhá skupina zahrnovala dojnice s klinickými příznaky mastitidy a počtem somatických buněk do 400 000, jednalo se o 10 kusů dojnic, tzn. 40 vzorků mléka. Třetí skupina byly dojnice s počtem somatických buněk více jak 1 000 000, a to 5 kusů dojnic, tzn. 20 vzorků mléka. Tyto vzorky byly po odebrání následně zpracovány v laboratoři Ústavu morfologie, fyziologie a genetiky na Mendelově univerzitě v Brně. Koncentrace TNF-α a IL-10 byla poté zjišťována metodou ELISA. Průměrná koncentrace TNF-α u první skupiny byla 138,70 pg/ml, u druhé skupiny 133,60 pg/ml, u třetí skupiny 95,05 pg/ml. Průměrná koncentrace IL-10 u první skupiny byla 9,52 pg/ml, u druhé skupiny 11,03 pg/ml, u třetí skupiny 8,66 pg/ml.
|
|
|
Cytokiny v efektorové funkci regulačních T lymfocytů
Zadražil, Zdeněk ; Holáň, Vladimír (vedoucí práce) ; Stříž, Ilja (oponent)
Regulační T lymfocyty (Treg) jsou důležitou regulační částí IS (IS). Jejich působením nedochází k nadměrné aktivaci Tef nebo napadání vlastních tkání organismu autoreaktivními buňkami. Treg se vyznačují expresí CD4, transkripčního faktoru Fork box protein 3 (FoxP3) a vysokou expresí CD25. Existují dvě základní populace, a to přirozené Treg (nTreg) vyvíjející se v thymu a indukované (iTreg), které jsou indukovány z naivních CD4+ T lymfocytů, ze kterých také vznikají pomocné T lymfocyty. Přes probíhající intenzivní výzkum regulačních buněk stále není jasné, jakými mechanismy působí. Při prvotních in vitro pokusech bylo ukázáno, že hlavní roli hrají mechanismy, které působí přímým kontaktem mezi regulačními a efektorovými lymfocyty. Ovšem při in vivo experimentech se hlavním účinným mechanismem regulačních buněk ukázaly sekretované rozpustné cytokiny, jako interleukin (IL)-10, IL-35 nebo transformující růstový faktor beta (TGF-β). Od prvotních pokusů bylo objeveno několik dalších mechanismů, které se zdají být důležité vždy jen v určitých situacích nebo při použití specifických buněk či experimentálních modelů. Důvody rozporů mezi in vivo a in vitro výsledky nejsou stále známy. Vzhledem k až doposud objevenému množství různých mechanismů působení Treg je pravděpodobné, že neexistuje určitý hlavní...
|
|
|
Úloha TNF-alfa a IL-10 v kardioprotektivním účinku chronické hypoxie
Chytilová, Anna ; Bezouška, Karel (vedoucí práce) ; Hloušková, Patricie (oponent)
Naším cílem bylo zjistit, zda adaptace na chronickou hypoxii ovlivní expresi TNF-α a IL-10 v srdečním svalu potkana. TNF-α patří mezi prozánětlivé cytokiny, které zesilují zánětlivou reakci. IL-10 působí opačně a potlačuje produkci zánětlivých cytokinů, včetně TNF-α. Součástí našeho experimentu bylo měření koncentrace nitrotyrosinu jako markeru poškození buněk oxidem dusnatým. K experimentům jsme použili potkany kmene Wistar, které jsme rozdělili do čtyř skupin: 1) normoxické kontroly; 2) adaptované na kontinuální normobarickou hypoxii (10% O2) po dobu tří dnů nebo 3) tří týdnů a 4) adaptované na intermitentní normobarickou hypoxii (10% O2) po dobu tří týdnů s jednohodinovou denní reoxygenací. Z myokardu levé komory, pravé komory a mezikomorového septa jsme získali proteiny obsažené v cytosolu (cytosolická frakce) a v membránách (partikulární frakce). Metodou ELISA jsme změřili koncentrace TNF-α a IL-10 v obou frakcích. Kontinuální hypoxie zvýšila hladinu TNF-α v partikulární frakci všech komorových oddílů a snížila poměr koncentrací IL-10/TNF-α v partikulární i cytosolické frakci. Intermitentní hypoxie vedla k výrazné redistribuci TNF-α z cytosolu do partikulární frakce a zábránila hypoxií vyvolanému poklesu poměru koncentrací IL-10/TNF-α pouze v cytosolické frakci. Nejvyšší koncentraci...
|
|
|
Benigní helmint Hymenolepis diminuta pozitivně ovlivňuje chemicky vyvolanou kolitidu u potkaního modelu
LEVÁ, Jana
In this study is examined the protective effect of different life cycles stages of rat tapeworm Hymenolepis diminuta against dinitrobenzene sulphonic acid (DNBS) induced colitis in rat model. The clinical health of rats, gut microbiota and systemic inflammation was analysed. For determination of the level of inflammation and type 2 immune response of rat model was used relative gene expression of TNF, IL-1, IL-4, IL-13 and IL-10 using real-time PCR. Our results showed that colonization by immature life stages of H. diminuta before the induction of DNBS colitis reduced clinical symptoms and inflammation in rat model but did not protect rats against colitis. Type 2 immune response was detected by an increase in gene expression of IL-4, IL-10 and IL-13. The gut microbiota does not substantial role in H. diminuta-mediated protection.
|
|
|
Mezenchymální kmenové buňky a jejich působení na regulační B lymfocyty
Smolová, Helena ; Boháčová, Pavla (vedoucí práce) ; Stříž, Ilja (oponent)
Mesenchymální kmenové buňky (MSC) jsou multipotentní buňky schopné regulace reaktivity buněk imunitního systému. Regulační B lymfocyty (Bregs) se také podílejí na modulaci imunitních reakcí. Oba tyto typy buněk jsou schopny tvořit protizánětlivé a tolerogenní prostředí a představují možnost buňkami zprostředkované terapie autoimunitních onemocnění a transplantačních reakcí. Působení MSC na aktivaci a funkce Bregs je studováno až v posledních letech a nejsou zatím jednoznačně charakterizovány mechanismy, jakými na indukci Bregs působí. V přítomnosti MSC byl prokázán pokles efektorových B lymfocytů a tvorby protilátek. Vedle toho byla pozorována podpora aktivace populace Bregs produkujících protizánětlivý interleukinu 10. Různé molekuly produkované MSC se podílejí na indukci Bregs. Jejich vliv však nebyl ještě dostatečně charakterizován a odlišné modely ukazují nejednotné výsledky. Vedle aktuálně probíhajících studií v experimentálních modelech byly zahájeny i klinické testy. V obou případech byly pozorovány pozitivní výsledky, které naznačují možnosti budoucího využití Bregs pro léčbu autoimunitních onemocnění i transplantačních reakcí. Klíčová slova: regulační B lymfocyty, mesenchymální kmenové buňky, imunomodulace, autoimunitní onemocnění, cytokiny, IL-10
|
|
|
Možnosti a limity stanovení specifických markerů zánětu oka na základě analýzy slz
Mandíková, Šárka ; Daňková, Pavlína (vedoucí práce) ; Sičáková, Silvia (oponent)
V této studii jsme se zaměřili na stanovení hladin cytokinů IL-1β, IL-4, IL-10, IFN-γ, MIF a VEGF v slzách u zdravých jedinců. Cytokiny jsme testovali jako potenciální markery zánětu pro jejich možné využití v klinické praxi. Díky spolehlivé metodě měření hladin cytokinů v slzách by byla možná včasná a neinvazivní diagnostika očních onemocnění. Pomocí Bio-Plex Cytokine Assay (Bio-Rad) jsme ve dvou etapách analyzovali vybrané cytokiny. Posoudili jsme vhodnost metody pro diagnostické účely a zároveň klinickou vhodnost námi vybraných cytokinů. Byly potvrzeny vzájemné, statisticky významné pozitivní korelace cytokinů: IL-10 s IFN-γ (r = 0,81), MIF s VEGF (r = 0,42 / r = 0,49), IL-1β s IL-10 (r = 0,52), IL-1β s IFN-γ (r = 0,55), IL-1β s VEGF (r = 0,38), IFN-γ s VEGF (r = 0,45) a IL-4 s VEGF (r = 0,48) u zdravých jedinců v slzách. IL-4 (r = -0,37) a IFN-γ (r = -0,42) negativně korelují s věkem. V závislosti na pohlaví, BMI, tuku v těle, čase jídla před odběrem, zátěži oka při práci s počítačem a pocitu suchého oka nebyly u zdravých jedinců nalezeny statisticky významné rozdíly hladin cytokinů. Soudíme tedy, že námi vybrané cytokiny jsou pro diagnostické účely vhodné. Mezi první a druhou etapou měření byly nalezeny významné rozdíly v koncentracích u čtyř (IL-1β, IL-10, IFN-γ a VEGF) z pěti sledovaných...
|
|
|
Different capacity of in vitro generated monocyte-derived dendritic cells of newborns of healthy and allergic mothers to prime immune responses
Súkeníková, Lenka ; Hrdý, Jiří (vedoucí práce) ; Javorková, Eliška (oponent)
(CZ) Snížená mikrobiální stimulace nezralého novorozeneckého imunitního systému může vést ke špatnému nastavení rovnováhy imunitních odpovědí, a tím tedy přispívat ke vzniku alergických onemocnění, jejichž incidence stále roste. Jedním ze slibných preventivních opatření se zdá být včasné preventivní podávání probio- tických bakterií těhotným či kojícím matkám nebo novorozencům. V předchozích pracích byl popsán prospěšný účinek podávání Escherichia coli O83:K24:H31 (E. coli O83) při prevenci alergických onemocnění. Ve snaze přispět k objasnění působení E. coli O83 na novorozenecký imunitní systém byly testovány její imu- nomodulační vlastnosti in vitro na buňkách pupečníkové krve. Byla sledována schopnost E. coli O83 podporovat maturaci dendritických buněk vypěstovaných in vitro z prekurzorů pupečníkové krve (moDCs) dětí zdra- vých (děti s relativně nízkým rizikem vzniku alergie) a alergických (děti s relativně vysokým rizikem vzniku alergie) matek pomocí průtokové cytometrie, qPCR a metodou ELISA. Probiotickou bakterií stimulované moDC byly následně kultivo- vány s autologními naivními CD4+ T lymfocyty a polarizace imunitní odpovědi byla charakterizována taktéž pomocí průtokové...
|
|
|
Autoimunitní a lymfoproliferativní onemocnění: asociace a společné mechanismy
Dobiášová, Alena ; Daňková, Pavlína (vedoucí práce) ; Hušáková, Markéta (oponent)
Autoimunitní a lymfoproliferativní onemocnění sdílejí určité etiologické mechanismy. Vznik obou chorob je složitý proces zahrnující nahromadění dědičných a somatických mutací v jediné hematopoetické buňce, která díky pozměněné aktivitě dokáže překonat různé body kontroly a omezení buněčného růstu i přežívání. Jedná se například o mutace v genech kódujících transkripční faktory, molekuly apoptických signalizačních drah, kostimulační molekuly a molekuly sekretované do extracelulárního prostoru. Všechny tyto molekuly ovlivňují rovnováhu mezi přežitím a programovanou smrtí buňky. Jejich deregulovaná exprese umožňuje buňce překonat obranné prvky imunitního systému. Mohou tak přežívat autoreaktivní i nádorové buňky, které by byly za normálních okolností selektovány. Tato práce nastiňuje vliv deregulované exprese vybraných molekul na vznik autoimunitních i lymfoproliferativních onemocnění. Klíčová slova: autoimunitní onemocnění, lymfoproliferativní onemocnění, etiologie, AIRE, c-MYC, TP53, FOXP3, Fas, PTEN, Bim, CTLA-4, CD5, CD30, CD40/CD40L, BAFF, α-taxilin, IL-10.
|
|
|
Cytokiny v efektorové funkci regulačních T lymfocytů
Zadražil, Zdeněk ; Holáň, Vladimír (vedoucí práce) ; Stříž, Ilja (oponent)
Regulační T lymfocyty (Treg) jsou důležitou regulační částí IS (IS). Jejich působením nedochází k nadměrné aktivaci Tef nebo napadání vlastních tkání organismu autoreaktivními buňkami. Treg se vyznačují expresí CD4, transkripčního faktoru Fork box protein 3 (FoxP3) a vysokou expresí CD25. Existují dvě základní populace, a to přirozené Treg (nTreg) vyvíjející se v thymu a indukované (iTreg), které jsou indukovány z naivních CD4+ T lymfocytů, ze kterých také vznikají pomocné T lymfocyty. Přes probíhající intenzivní výzkum regulačních buněk stále není jasné, jakými mechanismy působí. Při prvotních in vitro pokusech bylo ukázáno, že hlavní roli hrají mechanismy, které působí přímým kontaktem mezi regulačními a efektorovými lymfocyty. Ovšem při in vivo experimentech se hlavním účinným mechanismem regulačních buněk ukázaly sekretované rozpustné cytokiny, jako interleukin (IL)-10, IL-35 nebo transformující růstový faktor beta (TGF-β). Od prvotních pokusů bylo objeveno několik dalších mechanismů, které se zdají být důležité vždy jen v určitých situacích nebo při použití specifických buněk či experimentálních modelů. Důvody rozporů mezi in vivo a in vitro výsledky nejsou stále známy. Vzhledem k až doposud objevenému množství různých mechanismů působení Treg je pravděpodobné, že neexistuje určitý hlavní...
|
|
|
Úloha TNF-alfa a IL-10 v kardioprotektivním účinku chronické hypoxie
Chytilová, Anna ; Bezouška, Karel (vedoucí práce) ; Hloušková, Patricie (oponent)
Naším cílem bylo zjistit, zda adaptace na chronickou hypoxii ovlivní expresi TNF-α a IL-10 v srdečním svalu potkana. TNF-α patří mezi prozánětlivé cytokiny, které zesilují zánětlivou reakci. IL-10 působí opačně a potlačuje produkci zánětlivých cytokinů, včetně TNF-α. Součástí našeho experimentu bylo měření koncentrace nitrotyrosinu jako markeru poškození buněk oxidem dusnatým. K experimentům jsme použili potkany kmene Wistar, které jsme rozdělili do čtyř skupin: 1) normoxické kontroly; 2) adaptované na kontinuální normobarickou hypoxii (10% O2) po dobu tří dnů nebo 3) tří týdnů a 4) adaptované na intermitentní normobarickou hypoxii (10% O2) po dobu tří týdnů s jednohodinovou denní reoxygenací. Z myokardu levé komory, pravé komory a mezikomorového septa jsme získali proteiny obsažené v cytosolu (cytosolická frakce) a v membránách (partikulární frakce). Metodou ELISA jsme změřili koncentrace TNF-α a IL-10 v obou frakcích. Kontinuální hypoxie zvýšila hladinu TNF-α v partikulární frakci všech komorových oddílů a snížila poměr koncentrací IL-10/TNF-α v partikulární i cytosolické frakci. Intermitentní hypoxie vedla k výrazné redistribuci TNF-α z cytosolu do partikulární frakce a zábránila hypoxií vyvolanému poklesu poměru koncentrací IL-10/TNF-α pouze v cytosolické frakci. Nejvyšší koncentraci...
|
host ::
RSS.